Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. — 342 s.
Učebnice se zabývá popisem nespisovné mluvy a jejích růzností na území českého jazyka. Autor zde nejprve vysvětluje hlavní nářeční rozdíly v hláskách a v jejich rozvržení, v tvarosloví i některé další rozdíly a potom podává charakteristiku a ukázky nářečí, a to nářeční skupiny české v užším smyslu, středomoravské (hanácké), východomoravské (moravskoslovenské), slezské (lašské) a nářečí polsko-českého smíšeného pruhu. V závěrečné části si všímá vývoje nářečí dříve a dnes, přičemž ve formě dodatku pojednává o stavu a úkolech české dialektologie. Ke knize je připojeno 40 dvoubarevných map izoglos.